Vše začalo, když jsem chodila do 6. třídy na základní škole…
Mé rodiče podvedl „kamarád“ a museli mu zaplatit nemalé peníze. Byli z toho hodně nešťastní … dodnes si to pamatuji.
Tenkrát jsem se rozhodla, že se stanu právničkou a budu pomáhat hodným lidem, kteří byli podvedeni.
Dělala jsem vše, co bylo v mých silách – hodně se učila, chodila na přípravné semináře k přijímacím zkouškám na Právnickou fakultu, maturovala z dějepisu a společenských věd, což bylo potřebné k přijímacím zkouškám na práva.
Přišlo první vedení "shůry"
Asi týden před deadlinem pro odeslání přihlášek na vysoké školy, za mnou přišla spolužačka a řekla mi: „Proč si nedáš přihlášku na medicínu? Tam berou bez přijímaček podle průměru známek.“ (Brali všechny do průměru 1,1 a já měla 1,08).
Řekla jsem ji, že já ale nechci jít na medicínu, že chci být právnička.
Doma jsem pak tuto možnost s medicínou pověděla rodičům a můj otec okamžitě vyskočil, že si tedy musím dát přihlášku na každou Lékařskou fakultu. Zůstala jsem na něho koukat, jestli to myslí vážně. Nechápala jsem to, vždyť věděl, že mým snem je být právnička.
Ale nakonec jsem mu vyhověla a poslala si přihlášku alespoň na dvě Lékařské fakulty – do Olomouce a do Prahy. Vzali mě na obě.
Otec byl nadšený, že ze mě bude lékařka. Já jsem mu ale zarytě tvrdila, že chci jít na práva.
Člověk míní, život mění
První zklamání přišlo s přijímacími zkouškami na právnické fakulty.
Jsem dyslektik, pomalu čtu a někdy si musím text přečíst víckrát, než ho pochopím. Díky tomu jsem testy v časovém limitu nestihla vyplnit celé a na práva se nedostala.
Byla jsem zoufalá.
Kromě medicíny jsem se pak dostala ještě na Ekonomickou fakultu Vysoké školy Báňské u nás v Ostravě.
Takže byla přede mnou volba – medicína nebo ekonomika.
Otec mě s nadšením přemlouval, ať jdu na medicínu. Já byla nešťastná. Nakonec jsem souhlasila s medicínou. Ale stále jsem tvrdila, že to zkusím znovu, že se budu znovu a lépe připravovat a zkusím přijímačky na práva další rok.
Potkala jsem dalšího anděla
V září 2005 jsem nastoupila do Olomouce na Lékařskou fakultu Univerzity Palackého.
První rok byl velice těžký. Stále jsem doufala, že se k tomu budu učit také na další přijímačky na práva. Jenže studium medicíny bylo náročné – hodně učiva a málo času. Přemýšlela jsem, zda nemám studium ukončit, abych se mohla soustředit jen na práva.
Mým štěstím bylo, že jsem hned první den, na první přednášce, potkala kamarádku z dětství. Neviděly jsme se celé roky na střední škole.
Neuměla jsem se seznamovat a měla jsem vždy pocit, že nezapadám do žádného kolektivu. Kamarádka však byla extrovertní a rychle se kolem ní vytvořila skupinka fajn lidí .. a já byla součástí.
Poprvé v životě jsem se cítila, že někam patřím.
A to rozhodlo. Zůstala jsem na medicíně.
Měla jsem kamarády a rozuměla si s nimi. Už jsem nechtěla jít na jinou školu a riskovat, že zase „nezapadnu“.
„Tak hele, co je červeně podtržený, na tom bazíruje profesor. Co je zeleně podtržený, to chce slyšet Sejkora. A co je modře podtržený, na tom bazírujou asistenti.“
„No jo, ale tady je podtržený úplně všechno.“
„No správně, je vidět, že seš docela chápavej.“
Film Jak básníci přicházejí o iluze
První tři roky na medicíně byly hodně těžké. Spousta nezáživné teorie.
Od čtvrtého ročníku jsme však začali chodit na kliniky mezi skutečné pacienty. A tenkrát mě medicína začala opravdu bavit.
Najednou to byli skuteční lidé, kteří potřebovali pomoc. Bavila jsem se s nimi, odebírala anamnézu, učila se postupy, diagnózy a jak je léčit. Měla jsem pocit, že dělám něco smysluplného.
Protože mám ráda děti, rozhodla jsem se stát se dětskou lékařkou.
Mé kroky byly dál vedeny správným směrem
Po ukončení studia v červnu 2021, jsem začala pracovat na Dětském oddělení Nemocnice ve Frýdku-Místku.
Byl tam super kolektiv lékařů a skvělé sestřičky, od kterých jsem se hodně naučila.
Právě na tomto oddělení jsem poznala atestovanou kolegyni, která na naší první společné noční službě, přišla sama za mnou (neatestovanou lékařkou) a nabídla mi pomoc, pokud si nebudu s něčím vědět rady.
Bylo to skvělé období.
Když jsem měla na službách svou práci hotovou, trávila jsme čas s ní. Chodila jsem s ní JIP a na oddělení novorozenců (kde sloužili jen atestovaní lékaři) a učila jsem se od ní.
Hodně jsme si povídaly, měly jsme hodně společného, staly se z nás kamarádky.
Když pak z nemocnice odešla a začala pracovat na Dětském obvodě, jezdívala jsem ráno po svých službách v nemocnici ještě za ní na obvod, abych se od ní dál učila.
Byla to ona, která mě přivedla k homeopatii. Společně s ní jsem absolvovala dvouleté studium homeopatie.
A byla to také ona, která mě později přivedla i k Bachovým esencím, když mi dala poprvé Krizovou esenci, která mi neskutečně pomohla vyrovnat se s emocemi po mém potratu.
Bachovy esence mě natolik oslovily, že jsem absolvovala certifikovaný kurz, abych mohla s jejich pomocí pomáhat nejen sobě a svým blízkým, ale i dalším lidem.
Čas šel dál
Na své cestě jsem se pak díky další kamarádce seznámila s metodou Access Bars. Vyzkoušela jsem ji nejdříve sama na sobě (jak to dělám se vším) a stále se nestačím divit, jaké doslova zázraky se mi v životě dějí.
Proto jsem si dodělala certifikovaný kurz i na tuto metodu Access Bars, abych mohla ještě více pomoci lidem, kteří touží po harmonii a životu v lehkosti a radosti.
Dnes, když se podívám zpět, vím, že všechno se děje tak, jak má a že když nedostaneme vždy vše přesně tak, jak si to přejeme, je to veliké štěstí.
Nestala jsem se právničkou, jak jsem chtěla, jsem lékařka. A pomáhám lidem, což jsem si přála nejvíce.
Někdy pochopíme smysl věcí až zpětně, někdy až po pár letech. Já ale vím, že vše je tak jak mělo být. A jsem přesně tam, kde mám být.
Jsem neskutečně vděčná za všechny kamarády, učitele, kolegy/kolegyně, nadřízené a další lidi, které jsem na své cestě potkala.
Mohla jsem se od nich učit. Mohla jsem díky kontaktu s nimi zjistit spoustu věcí sama o sobě. Mohla jsem se posunout dál.
Nejvíce jsem ale vděčná za své rodiče, kteří mi toto umožnili a podporovali mě. Není to samozřejmé a já si to uvědomuji.
Děkuji vám všem z celého srdce.
Martina
Jsem dětská lékařka, homeopat, poradkyně Bachových esencí a autorka několika eBooků.
Ve své praxi i v osobním životě využívám přírodní metody léčby, homeopatika a Bachovy esence. Výběrem a namícháním Bachových esencí pomáhám lidem znovu nalézt klid a emoční rovnováhu.
Více o mě a mé cestě nejen k Bachovým esencím najdete v části „Má cesta“.